Rukavička, upuštěná Modrým ptákem zdvihnuta,

jestli bude "aférka" , to se uvidí.

Oteplovač

Exaktní – neexaktní vědy. Téma mě zajímalo vždy. Nejsem nezaujatý, jsem postižen vzděláním v exaktní vědě – chemii. Dopustím se tedy několika úvah a vhodím je sem k poplenění, vyvrácení, eventuálně k pobavení. Sem tam se mi vyrazí i názor. Budu zjednodušovat, protože je to nezbytné, ačkoliv budu tvrdit, že zjednodušovat dobře mohou jen ti, co mají hodně načteno a pochopeno o oboru (což já nejsem). Předestřu nehezký obrázek nepochopení, zlé vůle, nemravnosti a pokrytectví, a zakončím konstatováním, že žijeme v nejlepším z možných světů.

Ostré rozhraní mezi exaktními a neexaktními vědami neexistuje. Já to vnímám jako spojitý přechod od extrému do extrému. Hezky to má na obrázku v odkazu na stránce dole profesor chemie na universitě Jacksonville na Floridě:

http://www1.fccj.org/sjlukacs/chm_lectures/perspectives.htm

V angličtině mají exaktní jako „hard“ a neexaktní jako „soft“. Nejprve poznámka o matematice. Pan učitel, podle mě správně, matematiku neřadí do žádných věd na této stupnici. Matematika sama o sobě okolní svět či zkoumatele nezkoumá. Je to nástroj. Úplně nalevo je exaktní (nejexaktnější) věda – fyzika, a úplně napravo je neexaktní (nejméně exaktní) věda – náboženství. Věda v této obecné představě je poznávání okolí a sebe sama. Náboženství, úplně napravo na té úsečce, dle mého názoru tam není ani náhodou ani omylem. O konkrétním řazení „poznávacích“ disciplín je možno jistě debatovat a určitě bude spousta námitek, ale obecný koncept pokládám za rozumný, v nejhorším případě za možný.

Kritériem seřazení by mohl být Popperův požadavek falzifikovatelnosti. Nalevo ve fyzice je falzifikovatelné téměř úplně vše, napravo není co falzifikovat, navzdory pokusům jedinců vědecky vyvrátit náboženskou víru. Levý okraj úsečky značí 100% falzifikovatelnost, pravý okraj 0% , a mezi nimi je spojité spektrum.

Pouštím se neopatrně na pole zvané epistemologie. Už tady začíná zmatek. Jsou tací, kteří používají jiné slovo – gnoseologie – jako synonymum (narazil jsem i na názor, že slovo epistemologie je jen výsledkem „anglosaského zhovadění“ staré, dobré kontinentální vědy). Dokonce jsou i tací, kteří mezi oněmi pojmy vidí rozdíly. Za použití nejmodernější vědecké metody lze ovšem tento spor snadno rozhodnout. Stačí zadat obě slova do googlu a porovnat počet nalezených položek. V anglické verzi vyjde poměr odkazů 1:140, ve prospěch „epistemology“. Což po jednoduché matematické operaci znamená, že s pravděpodobností 99.3% je správně slovo epistemologie . Já bych řekl „nauka o vědění“.

Zpět k obrázku pana učitele s podezřele neanglosaským jménem Lukacs. Sama epistemologie je nepochybně součástí sociologie, a tedy dosti neexaktní. Přiznávám, že jsem ovlivněn tím co napsal o nauce o vědění Popper (jistě znáte ten pocit- no to je přece jasné, kdybych měl jen trochu času, sám bych to nenapsal jinak ). Rovněž je vhodné uvést, že existují mírně odlišné, úplně odlišné a dokonce i (s Popperovou) naprosto neslučitelné nauky o vědění. Narazil jsem na školu, která pojmy „hypotéza“ a „teorie“, používá úplně opačně, než to používá Popper (a já ). To je samo o sobě nedůležitá maličkost, nicméně to o něčem svědčí. Sjednocení pojmů v neexaktních vědách nebude asi jednoduchou záležitostí. Zřejmě proto, že ty pojmy obsahují přinejmenším část vysvětlení. V případě „opačného“, leč významově se překrývajícího výkladu slov teorie a hypotéza, se nic hrozného ještě neděje. Začne se ale dít v okamžiku, kdy se výklady slov nepřekrývají. Nic takového v exaktní oblasti nehrozí. K nepřekrytí nedochází, neúprosná algebra hatí jakýkoliv takový pokus. Případné nesjednocení používaných pojmů není zásadní potíž. Přepočítat Btu (British thermal unit) na kWh, na to stačí vygůglovat přepočítací konstantu a zvládne to kdokoliv.

Na levé straně pomyslné úsečky z obrázku, v oboru exaktních věd, platí dosti drsná pravidla. Na začátku je hypotéza, tedy nápad vysvětlující nějaký jev dosavadními znalostmi (většinou) nevysvětlitelný. Hypotéza je jen nápad, nedá se vyvrátit, měla by být v souladu s pozorováním – jinak by to byla prostě jen pitomost. Následuje vypracování teorie – tedy rovnic či vzorců jev popisujících. Tím dává exaktní vědec všanc svoji konstrukci k falzifikaci komukoliv . Vždy je možno vymyslet experiment či měření, ve kterém se musí jeho teorií předpovězené údaje naměřit. Exaktní vědci bývají intelektuálně poctiví, ne proto, že jsou odlišný biologický druh, ale proto, že vědí, že falzifikovat teorii jedním pokusem zabere míň času, než hledat 1000 dalších jevů, které jsou s danou teorií v souladu. Vědí, že jediný experiment, úspěšně vyvracející zkoumanou teorii, končí hru a 1000 jiných experimentů teori potvrzujících je k ničemu. A dokonce platí (a teď trochu přeháním), že tu falzifikaci může provést úplný „trubka“, zdaleka nedosahující úrovně autora teorie.

Dobrým příkladem je Einstein. Sám navrhl experiment (pozorování ohybu světla vzdálené hvězdy) při zatmění slunce, a prohlásil, že pokud se jeho teorií předpovězený ohyb nenaměří, celá teorie relativity nemá cenu fajfky tabáku. Toto měření se skutečně v roce 1919 odehrálo. Později se různých „falzifikačních“ pokusů odehrály desítky. Einsteinova teorie je dnes pokládána za přírodní zákon nikoliv proto, že s ním vyslovilo souhlas jakkoliv veliké a vážené shromáždění, ale pouze a jedině proto, že se nikomu nepodařilo teorii falzifikovat.

Doufám, že z předchozího textu, nevyvstal dojem, že ta levá strana úsečky je „lepší, opravdovější, důležitější či nadřazená“ . Měl to být neutrální popis. Je jen jiná, a platí tam odlišná pravidla. Ostatně ani Popper nic takového netvrdí, a pokud si to někdo myslí, pak ho nečetl.

Neexatní, společenské vědy jsou starší, propracovanější a velmi pomalu se měnící. Nikdy jsem úplně nepochopil, proč jsou třeba fyzika a chemie považovány za těžké. A není to tím, že bych byl „chytrý“. Domnívám se, že k pochopení fyziky není opravdu potřeba číst Newtona či Koperníka. Stačí otevřít učebnici. Všechno důležité tam lze nalézt. K pochopení Aristotela, Platóna, Smithe, Marxe či Hayeka je ale potřeba přečíst Aristotela, Platóna, Smithe, Marxe a Hayeka. Přečíst si, co si o tom myslí jiní k úplnému pochopení nestačí. Důkazem budiž to, že si v různých učebnicích přečtete o nich různé věci. To ve fyzice neexistuje.

Při čtení Démosthénových filipik či Periklových úvah o demokracii, veřejné moci a její kontrole a pravomocech, musí být dnešní člověk překvapen, jak malý pokrok byl v těchto otázkách dosažen po více než 2 300 letech.

Pohled na úsečku pan učitele může ovšem vzbudit ještě další úvahy z úplně jiného soudku. Mám pocit, že čím více napravo jdeme, tím více privátní, soukromá a méně veřejná, obecná záležitost je na stole. Avogadrův zákon nemůže mít žádný vliv na moje vztahy v rodině. Politika a náboženství je nepochybně mají. Dovedeno do důsledku by to nebyla dobrá zpráva pro všechny, jež představují v jakékoliv formě stát – totiž – dejte ruce pryč od politiky !!! Jinak řečeno, jedinec může mít kotvu jedině někde napravo, na té úsečce nalevo, je bezedná, nekonečná hlubina a kotva se nemá kde zachytit.

Exaktní vědy předvedly v posledních, řekněme, 300 letech ohromující skok a vysvětlily a odhalily ohromné množství jevů. Navíc během několika málo generací přispěly k zásadnímu zlepšení kvality života „v přímém přenosu“, nevídaném za uplynulé stovky generací. Vysvětlily a objasnily toho tolik a tak rychle, že vznikl dojem, že stačí jen trochu zabrat, a bude vysvětleno a objasněno úplně všechno.

Právě tohle bude nejspíš příčinou toho, co se odehrávalo někdy od konce 18 století, a co dle mého názoru přesně popisuje Hayek v jeho „Kontrarevoluci vědy“. Totiž znásilnění neexaktních věd vědci exaktními. Striktní aplikace „jediné vědecké metody“ na všechny ostatní oblasti poznávání. Důsledkem bylo jakési „zhovadění“ společenských věd, hromadné zavádění matematiky a statistických metod tam, kde nemohou pomoci a stále to pokračuje — nepochybně to přispělo ke vzniku všelijakých paoborů (gender studies, sociální ekologie a podobně). Odtud vedla pak přímá cesta až k marxismu a vědeckému komunismu. Nic takového, jako „jediná vědecká metoda“ ovšem neexistuje. Jen neosobní mechanismus exaktní vědy, výše popsaný, nemilosrdně třídící zrno od plev. Newton a Koperník (například) evidentně napsali řadu – zůstaňme slušní – neuvěřitelně bizarních nesprávností. Zapadly v zapomění a nijak nezmenšují jejich zásluhy. Rozpory na levé straně úsečky nevzbuzují žádné velké vášně, však on to někdo brzy rozhodne tak či onak. Kvůli rozporům na pravé straně úsečky se vedou války.

Ovlivňování bylo ale oboustranné, znásilňovaná zdaleka nebyla nevinná panna čelící hrubé síle. Mnozí vědci z oblasti věd neexaktních radostně přijímali metody věd exaktních. Zvláštní roli v tom všem sehrály termodynamika, teorie relativity a kvantová mechanika (v tomto pořadí), se svým statistickým, pravděpodobnostním přístupem a „relativizací“ skutečnosti. Paradox Schrödingerovy kočky je asi příklad nejznámější. Tenhle pán toho má ovšem na svědomí nejspíš víc. Dráhy elektronů v atomu (atomové orbitaly) se vypočítávají podle Schrödingerovy vlnové funkce, která nemá diskrétní řešení ale jen pravděpodobnostní. K výpočtu se používá například metoda neexaktně, leč přiléhavě nazvaná „Monte Carlo“. Vědci na pravé straně úsečky pan učitele to vzali jako zprávu – ha, však ono to u vás, exaktních vědců, není všechno tak jednoznačné, jak jste tvrdili, a všechno poznávání je zahaleno stejnou mhou. Pro chůzi stejnou mhou použijme tedy stejné pomůcky a metody.

Dokonce tvrdím, že došlo k pokusu o znásilnění exaktních věd vědci neexaktními. Asi nejlépe to vystihl Richard Feynman (Nobelova cena za fyziku 1965) ve své nesmrtelné přednášce na Caltechu, známé pod heslem „cargo cult science“. To je o lidech, kteří všechno dělají správně, mají správné bílé pláště, používají správné přístroje a metody, jediné co jim chybí, jsou opravdové výsledky. Použijte správnou metodu, obsah se dostaví sám. Tento akt znásilnění, na rozdíl od toho prvého, nemůže být ale nikdy úplně dokonán, protože – matematika. Přesto mám pocit, když třeba sleduji boj s globálním oteplováním a za bezuhlíkovou budoucnost, vedený orgány EU, že zvolení poslanci mají chuť a vůli odhlasovávat přírodní zákony. R. Feynman je ovšem skvělý úplně vždy a doporučuji přečíst cokoli, na co od něj natrefíte. Napsal toho dost. Úplně sdílím i jeho názor na všelijaké mezioborové konference vědců, převratnost a prospěšnost takového přístupu.

Nastíněný vztah věd exaktních a neexaktních vypadá nehezky, a nepochybně musí existovat i kladné stránky vzájemného působení věd exaktních a neexaktních. To je ale předmět, který přenechám jiným.

Poslední odstavec stránky pana učitele přeložím s obavami, neboť by mohlo dojít k rozčilení v místní ateistické buňce . „Tento přehled rozeznává všechny vědy, medicínu, psychologii, společenské nauky a dokonce i náboženství — víru. Avšak, z čeho pramení vědomí a mysl ? Co je zdrojem inspirace a tvořivosti ? Kde a proč vznikají myšlenky, sny a emoce ? To vše má energii, neboť dovede vykonávat práci, ale tato energie není zjistitelná konvenčním vědeckým měřením. Takže – opravdu věda zahrnuje (obsáhne) celý náš svět ?“

A na závěr slíbené prohlášení, jehož autorem je G.W.Leibnitz, pán, který mimo jiných věcí, nám vnutil znak pro integrál – dlouhé protáhlé S. : „Bůh vypočetl, že náš svět, se vším jeho utrpením, pořád vytváří nekonečně více dobra, než jiný možný svět, beze zla a bez svobody – a tudíž my žijeme v nejlepším z možných světů“.

Oteplovač

Komentáře